Historie kávy
Dostupná literatura je plná legend, mýtů a historek o kávovníku či kávovém nápoji. Je až s podivem, že se o tomto výborném nápoji dochovalo tolik historických informací. Níže uvedené legendy jsou pouze některé z těch, co se zachovaly. 
První legenda vypráví o šejkovi a lékaři Hadži Omarovi, který byl z důvodu rázného vystupování proti tehdejšímu panovníkovi poslán do vyhnanství. Omar musel čelit mnoha strádáním a vyrovnával se s těžkým obstaráváním potravy. Jednoho dne zpozoroval ptáka s krásným peřím, a když ho chtěl chytit, uviděl krásné keříky s vonícími květy a červenými bobulemi. Nenapadlo jej nic jiného, než si bobule natrhat a uvařit si z nich odvar. Tak pocítil vynikající chuť a povzbuzující účinky kávovníku. Po tomto objevu začal nápoj podávat svým pacientům, což nakonec obměkčilo panovníka, který mu následně udělil milost. Nutno podotknout, že se zachovalo několik podob tohoto legendárního příběhu, tento se však uvádí nejčastěji.
Další zajímavá historka pochází z první poloviny 15. století, která hovoří o objevu vonných vlastností kávovníkového zrna pražením. Chudý arabský poutník, který putoval při svých cestách Etiopií, si potřeboval uvařit trochu rýže a odpočinout si. Když si však připravil jídlo a nasytil se, překvapila ho příjemná vůně napolo spálených bobulí. Několik bobulí posbíral a rozdrtil je mezi kameny. Tyto rozdrcené bobule nasypal do horké vody a následně ochutnal nápoj z těchto plodů. Po krátkém odpočinku se poutníkovi vrátila nebývalá svěžest a síla, kterou přisoudil nálevu z bobulí.
Poslední legendou, kterou zde zmíníme, je legenda o pastýřovi z Horního Egypta okolo roku 850. Povšiml si, že jeho stádo koz je jaksi příliš živé a neovladatelné, což ho velice překvapovalo. Pravidelně se to stávalo, když se stádo páslo u nedaleko vonících keříků. Pastýř byl velice zvědavý, a proto neodolal a dané bobule také vyzkoušel. Energie z těchto bobulí mu pomáhala odolávat velké únavě za dlouhých nocí. Jak již to bývá, pastýř si nenechal tajemství pro sebe a svěřil jej opatovi z nedalekého kláštera. Ten však přinesené kávovníkové plody vzal a hodil do ohně jako projev nedůvěry k rostlině. Měl za to, že bobule jsou dílem samotného ďábla. Následně se však rozvinula neuvěřitelně krásná vůně kávovníku, která přesvědčila i opata o tom, že se jedná o užitečnou plodinu.
Pokud se od legend a mýtů přesuneme k prvním dochovaným písemným informací, tak zjistíme, objev kávovníku proběhl po roce 500 v Etiopii. Evropa byla seznámena s kávou v roce 1582 cestopisem, který napsal německý lékař Leopold Rauwolf. Podrobně v něm popisuje rituál pití kávy. Další, kdo o kávovníku informoval Evropu, byl lékárník a botanik Prospero Alpini, který popsal kávovník ve svém spisu "Stromy v Egyptě", který vydal v roce 1592. Čilým obchodováním nastal velký rozmach rozšiřování kávovníkových zrn a pití kávového nápoje. Na čem se prozatím historikové neshodli je to, kdo první přivezl kávovníková semena do Evropy. Nejčastěji se v literatuře setkáte buď s tím, že to byli Italové nebo Holanďané. První kultivace kávovníků se uskutečnily na Srí Lance za přispění Holanďanů. Mezi další aktivní národy v pěstování kávy byli Francouzi, Španělé či Portugalci. Kávovník byl poté pěstován těmito národy v jejich koloniích - v Brazílii, Africe, Kolumbii či Salvádoru. První kavárna byla na území Evropy otevřena okolo 1615 v Benátkách, v Itálii. V roce 1686 byla otevřena první kavárna ve Vídni a Praze byla otevřena první kavárna v roce 1714, která se jmenovala "U Zlatého hada".
