Dle oblasti sběru
Světové trhy jsou zásobovány zejména čajovníkovými listy asijské a africké produkce, v menší míře se na zásobování podílejí státy jihoamerické či státy z Oceánie. Největšími zásobiteli celosvětového trhu jsou Čína, Srí Lanka a africké země.
Největším zásobitelem celosvětového trhu je Čína. Pokládá se za pravlast čajovníku. Čajovníky jsou pěstovány ve všech jižních a středních provinciích. Mezi nejdůležitější provincie patří Chu-nam, Tiang-si, Kuang-si a Kuang-tung. V současné době je pěstování čaje soustředěno na obrovské velkoplantáže, kdy vlastní sběr a zpracování je vysoce mechanizovaný, což je největší rozdíl oproti Srí Lance (kapitola "Srí Lanka - čajová velmoc), kde naopak převládá ruční sběr a ortodoxní metoda výroby. Na rozdíl od jiných produkčních zemí, které klasifikují čaj dle čajovníkového listu, v Číně se čaj označuje výrobním druhem a produkční oblastí, případně konkrétním místem či číselným označením. Silnou stránkou čínských čajů je jejich velká rozmanitost a pestrost. Čína je také specialistou na tzv. pu-erh - čaj císařů.
Dalším významným zásobitelem celosvětového trhu s čajem je Indie. Začátky pěstování čaje se v Indii datují ke konci 18. století a jsou spjaty s vlivem evropské kultury. Ale až v roce 1870 se čajovník pevně uchytil a stal se nejdůležitější plodinou v zemi. Nejvýznamnějším pěstitelskou částí Indie se stala oblast Assam a nejznamnější produkční oblasti Indie jsou Dvár a Darjeeling. Čajovníky z těchto oblastí jsou typické pro svou oříškovou chuť. Nejníže položené čajovníkové oblasti jsou Teríi a Dvár, které se nacházejí ve výšce od 30 do 300 m nad mořem. Tyto čaje jsou vyhledávány zejména pro svou vysokou aromatičnost a barvící schopnost. Oblasti Assam, která se rozprostírá podél koryta řeky Brahmaputry, se nachází ve výšce 50 až 120 m nad moře. Tyto čaje jsou silné a kvalitní. Významným místem pro pěstování čaje je úpatí Himalají, ve kterých se nachází jedna z nejznámějších čajových oblastí - Darjeeling. Zde se čaj pěstuje ve výšce 2000 až 3000 m. nad mořem. Z této oblasti jsou produkovány vynikající čaje s velkým obsahem vrcholových lístků, které jsou vyhledávané pro své příjemné a lahodné aroma.
V Indonésii se čaj pěstuje hlavně na ostrovech Jáva a Sumatra, kam jej dostal koncem 17. století německý cestovatel Andreas Ceyr. Ale až v 19. století začíná intenzivní rozmach pěstování čajovníku. Bylo to z toho důvodu, že původní staré čínsko-japonské druhy čajovníku byly nahrazeny novými hybridy z indického Assámu. Dnes jsou hlavní pěstitelské oblasti v oblastech u měst Djakarta, Sukabumi či Garut. Sběr se organizuje celoročně a kvalita je relativně rovnoměrná. Indonéské druhy čajovníku se vyznačují vysokým obsahem tříslovin a menším obsahem kofeinu a dalších alkaloidů. 
Do Japonska byl čajovník dovezen v 9. století z Číny společně s technologiíí zpracování. Nejlepší japonské čaje s pěstují v okolí města Uji, kde se čaj začal systematicky pěstovat již od koncem 12. století. Většina plantáží je rozložena na území a ostrovech jižně od Tokia. V Japonsku tvoří 98 % sklizně pouze zelený čaj. Oxidační procesy se v Japonsku zastavují pomocí horké páry. Většina japonských čajů je tvořena listovými čaji, kromě práškového čaje typu Matcha, který je používán při japonské čajové ceremonii. Japonské čaje se dělí do tří základních skupin - Bancha, Sencha a Gyokuro. Nejkvalitnější čaje nejčastěji pocházejí z první (jarní) sklizně. U japonských čajů platí jednoduché pravidlo, že čím je list tmavší, tím je kvalitnější.
Na Taiwanu se čaje pěstují ve větším měřítku teprve od roku 1870. Plantáže jsou osázeny zejména čínskou variantou čajovníku, v menším měřítku assámskou variantou. Keře jsou obvykle velmi malé (40-50 cm). Asi polovina úrody je zpracována
na černé čaje. Nejvýznamnějšími čaji z Taiwanu jsou čaje typu Lapsang Souchong, Keemun a Oolong. Na Taiwanu se čaje pěstují nejčastěji poblíž pobřeží, kde jsou vynikající půdní i klimatické podmínky. Taiwan je domovem tzv. Bubble Tea. Jedná se o nápoj, který vznikl v 80. letech 20. století a v současné době oblíbený téměř na celém světě. Vyrábí se smícháním mléka s čajem, ať už s černým nebo zeleným, ovocným sirupem a cukrem. Čaj se často podává studený s kostkami ledu. Kromě těchto základních ingrediencí se do něj často přidává ovoce či čokoláda. Mezi další významné pěstitelské země patří Vientam, Nepal, Turecko, Keňa, Papua - Nová Guinea či Argentina.
